Doubrava - divoký kaňon

Způsobů, jak zdolat "Údolí řeky Doubravy" je několik. Je možné vyrazit z Chotěboře nebo z Bílku a následný výběr trasy je díky síti značených cest dost široký. Od Chotěboře vede směrem do Bílku naučná stezka, která provádí návštěvníky nejhezčími partiemi údolí. My však začneme na opačném konci údolí - ve vesnici Bílek. Sem lze dojet vlakem (ne příliš častá spojení), nebo autem. To můžeme zaparkovat na malém parkovišti u samoobsluhy, nebo přímo u vstupu do údolí. Odtud vyrazíme po silnici směrem dolů k řece a po 100 metrech odbočíme vlevo na lesní cestu a budeme sledovat červenou turistickou značku. Ta nás vede po břehu a míjí cedule naučné stezky v opačném pořadí.

Nejprve je řeka klidná, ale postupně přidává na své divokosti, až dospěje do nejdivočejšího místa, kterým je soutěska "Koryto". Tady si řeka prorazila cestu mezi 15 metrů vysokými skalami a zakončila ho vodopádem.

Kamenitá stezka dále kopíruje řeku, na některých místech jsou instalovány schody a zábradlí, protože zejména za mokra hrozí uklouznutí po kluzkých kamenech.

Kolem různých míst opředených pověstmi dojdeme až na rozcestí pod Sokolohrady. Toto místo je srdcem celé oblasti. Nad námi je skála zvaná Sokolohrady, na které stával dříve malý hrádek a jehož stěna slouží dnes jako horolezecký terén.

Zde je mnoho možností, jak pokračovat dál - je možné se po zelené značce vrátit do Bílku. To by ale byla škoda, pokračujme dále po červené značce podél řeky, která se již opět uklidňuje a i údolí již není tak ostré.

Přes rozcestí "Točitý vír" dojdeme až k mohyle, kde přiložíme symbolicky kámen. Odtud odbočíme na zelenou značku a mírným stoupáním dorazíme až na "Čertův stolek". To je vlastně osamocená skalka nad údolím naproti Sokolohradů. Cesta k ní je jištěna zábradlím, přesto je třeba zvýšené opatrnosti. Pod čertovým stolkem se nacházejí 2 malé puklinové jeskyně, které jsou volně přístupné.

Až se dostatečně vynadíváme, vrátíme se na zelenou značku, kterou budeme sledovat až zpátky do Bílku. Nejdříve seběhneme opět pod Sokolohrady, abychom znovu vyšplhali na protější kopec a Sokolohrady si prohlédli zblízka. Jde o velmi nepatrné zbytky středověkého hrádku, který sloužil jako útočiště lapků. Dodnes se ale zachovaly jen zbytky příkopů a propadlé sklepy. Zde ale můžeme vyšplhat i na vyhlídku po skalních plošinách po velmi náročné cestě jištěné železnými stupy a zábradlím.

Vrátíme se na zelenou značku a pohodlě dojdeme po lesní cestě až do startu dnešní cesty - do Bílku. Občerstvení u železniční zastávky můžu jen doporučit. Jak říkám, tohle místo si zamilujete.