3 dny v srdci Železných hor

Mám v garáži horské kolo, na kterém jsem ale pořádně pár let nikde nebyl. Když se ale v kalendáři sešly na jeden víkend dvě akce, jedna v Hotelu Kraskov a druhá na chatě v Horním Bradle, tak se zrodil plán objet to celé na kole. Celá trasa měla asi 60km - pátek odpoledne směr Kraskov, v sobotu přejezd do Horního Bradla a v neděli zpátky do Chrudimi, to vše za krásného počasí a krajinou Železných hor, ke kterým mám blízký vztah.

Pátek
Cestu z Chrudimě volíme tak, abychom byli co nejrychleji pryč z asfaltu. Jedeme přes letiště směr Sobětuchy, odtud je už krásně vidět panorama kopců, do kterých se ještě plni energie a odhodlání vydáváme. První nepříjemné překvapení je asi půl kilometru dlouhý rozestavěný úsek polní cesty před Rabštejnskou Lhotou. Myslím ale, že do konce roku už tady bude stát krásná nová cesta a bude po problému. Držíme se turistické červené, cestu si zpestřujeme vzájemným hecováním se a brodem Markovického potoka. Za Čejkovicemi nás čeká nejdelší asfaltový úsek přes Mýtku nahoru na Pohled. Kdyby byl čas, stavíme se na pivo v legendární pohledské hospodě, ale my pokračujeme dál, nahoru. Hned za kravínem odbočujeme vpravo a mizíme v lese. Měl jsem za to, že to tady docela znám, ale vedoucí naší cykloskupiny nás protáhl cestami, kudy jsem v životě nejel. Přiznávám bez mučení, že tady moje netrénované kancelářské tělo dostávalo zabrat, protože cesta vedla téměř neustále do kopce. K mému překvapení jsme se ale vcelku rychle objevili u hrbokovské Hájenky. Byl to zároveň nejvyšší bod naší páteční cesty, teď náš konečně čekal sjezd bučinskými lesy do Kraskova.

Jako malý kluk jsem chodil po lesích kolem Bučiny, mezi Kraskovem a Ždárcem s rodiči, babičkou a dědou na houby a sbírat suché dřevo do kamen. Ty lesy se mi vždycky líbily a cítil jsem se v nich dobře, a až postupem času mi došlo, proč. Jsou smíšené a velmi členité, není problém najít v nich malou i větší skálu, tůň anebo krásný průhled ven do krajiny. To jsou všechno důvody, proč jsem se na průjezd z Bučiny dolů do Kraskova těšil. O to víc mě zklamalo, jak ty lesy vypadají teď - cesty jsou vysypané velkým makadamem a probíhá na nich čilý "stavební" ruch. Dokonce jsou na jednom místě obrovská železná vrata dovnitř, do kopce. Kdo ví, co se tam buduje... No, snad to zase jednou zaroste a zpěkní. Výjezd z lesa nad Kraskovem už je ale zase idylický, a tak, jak si ho pamatuju. U prvního domu je ohrada s ovcemi, krásný výhled do kraje a na Lichnici, a pak už to sviští dolů na křižovatku k hospodě. Na silnici ale dlouho nevydržíme a uhýbáme po zelené na poslední "singltrekovou" část podél kraskovského horního rybníka a pak už rovnou do Hotelu Kraskov, kde je cíl dnešního úseku. Jsem velmi rád, že hotel žije, protože si ho ještě pamatuju jako vyžilé a šedivé místo. Na Google Street View je ještě jeho stará podoba, takže se to nechá dobře srovnat se současností. Nejen pro ten hotel je škoda, že voda v obou rybnících je velmi nevábná, zelená a rozhodně se v ní nedá koupat.

Sobota
V sobotu ráno jsem se, už sám, na kole vydal směrem na Počátky. Znalci vědí, že pohled při vjezdu do počáteckého údolí, je opravdu krásný. Měl jsem navíc to štěstí, že bylo hezké počasí a dobré slunce. Cestou jsem potkal nějaké trampy, kteří si ta panoramata taky fotili. Počátkami jsem projel na konec, a po žluté turistické značce jsem se vydal nahoru na křižovatku k Hoješínu. Žlutou jsem ovšem ve Dvorci ztratil a na silnici jsem vyjel asi o 500m blíž Seči, než jsem plánoval. Odměnou mi ale byl krásný a nezvyklý výhled zpátky na celé počátecké údolí. Žlutá turistická značka, kterou jsem chtěl původně jet, jde lesem, a určitě bych takový výhled neměl. Kolem židovského hřbitova jsem dorazil pod Drn, který letos slaví 25 let. Z dob letních brigád na Seči to místo pamatuju ještě jako sklep, kam se pro Primus za 10 korun a utopence chodilo opravdu pod drn do malého kamenného sklepa. Od té doby se to tady pořádně změnilo. Podél břehu jsem se dostal až na rozcestí u samoty Březinky.

Jednodušší cesta na most Na Pilce by vedla nahoru do kopce pod Klokočovský zámek a po silnici přes vesnici, ale já si vzpomněl na to, že jsme kdysi na Pilku dostali pěšky i podél vody. Odbočil jsem tedy mezi domy vlevo a projel lesem a úzkými cestami kolem meandrující řeky až na Pilku. Cesta je to spíš pro zkušenější bikery, ale s trochou pokory a štěstí jsem to projel i já. Za pileckým mostem pak čekal krátký, ale velmi výživný výšlap po žluté a následně modré, ale taky odměna v podobě až kýčovitě pěkného pohledu dolů k řece. To už se ale blížil konec dnešní trasy - stále po modré kolem přemilovského jilmu, kde byl nejvyšší bod dnešní trasy, pořád dolů do Horního Bradla.

Neděle
V neděli na mě čekal poslední úsek trasy - návrat do Chrudimi. Nechtěl jsem jet po silnici, a tak jsem se z Bradla vydal po žluté značce kolem Hrobky nahoru do lesa. Po chvilce jízdy po kořenech dojíždím k rozcestí u Krásného, což je zároveň nejvyšší bod celé třídenní cesty - 602 m. n. m. Tady jsem asi udělal chybu, a měl jsem jet po silnici na Javorné a pak dál na Hodonín a možná pokračovat do Českých Lhotic... Další část žluté totiž vede po kořenech a je to spíš "pumptrek". Bylo to sice zábavné, ale zároveň taky velmi vyčerpávající. Na mém netrénovaném těle se začínala projevovat únava a já jsem si při křížení žluté se silnicí na Hodonín zbaběle rozhodl odbočit vpravo, sjet do Hodonína, do Nasavrk a po hlavní do Chrudimi. Mít trochu víc sil, jel bych dál po cyklotrase přes Ochoz, Libáň a Vížky, ale už zkrátka nebylo kde brát...

I tak ale musím říct, že celý třídenní výlet byl velmi osvěžující a já jsem se opět podíval na místa, která mám rád, a kde je mi dobře. Řada míst se změnila k lepšímu a i v půlce září to všude docela žilo. Jsem rád, že máme za humny takhle pěkný a čistý kraj. A na kolo si rozhodně musím udělat čas častěji!

Neodpustím si poznámku: Děda s babičkou žili skoro celý život v Kraskově a pocházeli oba z blízkého okolí. Děda se dožil 93 let a babička je ve svých 94 letech stále naživu a je vcelku čilá a zdravá. Babička měla několik sester, jedna z nich žila v Hrbokově, dožila se 92 let, její další sestra žila v Počátkách a ta se dožila 96 let. Asi tu tedy bude opravdu čisto a zdravo.