Posts Tagged With 'slavicka obora'

Pár kilometrů Peklem

Pár kilometrů Peklem

Autorem článku je Štěpán Kincl.

Dlouho jsme s kamarády plánovali na přelom června a července nějaký pochod v okolí Chrudimi. Plán byl dostat se autobusem nebo vlakem z města někam ven a dojít zpátky po svých. Cestou mělo být něco zajímavého k vidění a měl tam být i dostatek možností na zastavení a občerstvení. Po nekonečných diskuzích jsme zvolili start z Nasavrk a cestu zpět podél Chrudimky.
IMG_20190629_125321

Cestu jsme začali na chrudimském nádraží. Za pár korun nás během půl hodiny autobus dovezl až na nasavrcké náměstí. Dlouho jsem tam nebyl, a proto mě Nasavrky příjemně překvapily už při vystoupení z autobusu. Vzpomínám, že ještě před pár lety náměstí rozhodně nevypadalo přívětivě – špatná silnice, ošuntělé domy, neupravené okolí – člověk prostě neměl důvod tudy projet, natož se zdržet. To se ale úplně změnilo. Náměstí prošlo citlivou rekonstrukcí, okolní domy prokoukly a u posledního opravdu ošklivého domu stojí lešení. Všude nová dlažba, kvetoucí záhony, fontána a lavičky. Na dolním konci náměstí je navíc mezi domy krásný výhled do kraje směrem na Orlické hory a Jeseníky. S kolegy jsme se neshodli pouze na tom, jestli se nám na novém náměstí líbí moderně pojaté lampy anebo ne. Za sebe tvrdím, že se tam nehodí. V každém případě, v porovnání s tím, jak to tam vypadalo před pár lety, se nyní mají Nasavrky opravdu čím pochlubit.

IMG_20190629_115108

Náměstí, nejen, že prokouklo, ale v sobotním dopoledni je i velice živé. Ruch jsme sledovali ze stínu lípy zahrádky restaurace Pod Lípou. Vždycky jsem si říkal, že pojmenovat restauraci Na Růžku nebo Pod Lípou je klišé, ale v tomhle případě by každé jiné jméno ubralo kus atmosféry a nedávalo by smysl. I v horkém dni, který panoval, obrovský strom poskytnul krásný stín a zvýšil chuť k jídlu a pivu. Restaurace byla kolem oběda velice pěkně zaplněná, obsluha rychlá a příjemná. Na náměstí se zastavovaly hloučky turistů a cyklistů, za rohem se na prostranství před nasavrckým zámkem připravovala na odpoledne nějaká kulturní akce. Restaurace Pod Lípou se navíc nachází na výchozím bodu několika turistických a naučných tras, přímo naproti sídlu CHKO Železné Hory. Nemohli jsme vybrat lépe.
IMG_20190629_115458

 

Po výborném obědě jsme se vydali dolů po modré turistické značce. Po pár minutách jsme minuli místní známou kaštanku, v dáli jediné včelařské učiliště v ČR, a ocitli se za posledními domy. Cesta docela prudce klesala, asfalt se změnil v uježděnou hlínu a skoro celou dobu jsme byli v lese. Dorazili jsme do Pekla. Vlevo, proti proudu Chrudimky, bychom mohli jít po Keltské naučné stezce, která by nás po pár kilometrech přes Hradiště, České Lhotice s rozhlednou Boika opět zavedla na nasavrcké náměstí. Náš cíl byl ale po proudu, takže dál po modré vpravo. Nevím, jak vzniknul název Peklo, ale okolní vypiplané chatičky a sruby vypadaly spíš jako malý ráj. Údajně jde o jednu z nejstarší osad v celém Česku a majitelé si opravdu dávají záležet na tom, aby původního ducha zachovali. Přecházíme řeku na levý břeh a pokračujeme po proudu po zelené.

IMG_20190629_122630

 

Vcházíme otevřenou branou do přírodní rezervace Strádovské peklo. Vzpomínám, že před lety bývala tahle brána zavřená a museli jsme se dát přes žebřík, který je hned vedle ní. Vůbec si vybavuju, jak mě tehdy, při prvním výletu na kole tímhle směrem, tento kus přírody, který je navíc jen pár minut za Chrudimí, úplně nadchnul. Tenkrát tu byla uzavřená obora, kam se v době honiteb nemohlo. Teď je obora podle všeho zmenšená a spodní cesta podél řeky je otevřená pro turisty. Celé údolí působí, jako z nějaké indiánky. V řece jsou velké balvany a kolem je to samá skála. Přicházíme na rozcestí pojmenované po přírodní rezervaci, kterou procházíme – Strádovské peklo. Po žluté nahoru bychom se serpentinami do ostrého kopce dostali nahoru na Práčov, ale my po krátkém posezení a zápisu do pamětní knihy pokračujeme dál po zelené. V soutěsce mezi skalami, kudy procházíme, se údajně natáčela jedna scéna z „kovbojky“ Smrt v sedle. Nedivím se tomu, celé údolí vypadá opravdu westernově. Pod zříceninou hradu Strádov přecházíme po mostě opět na druhou stranu řeky. Most byl postaven ve třicátých letech jako provizorní a tomuto provizoriu bude zanedlouho sto let. Tak to u nás často bývá…

IMG_20190629_130422

 

Odpojujeme se od zelené, která by nás zavedla ke strádovské zřícenině a potom nahoru k hlavní silnici a jdeme stále podél vody, až se po pár stech metrech dostáváme před zamčenou bránu vodní elektrárny Práčov. Slabší povahy a neznalí místa by otočili, ale my víme o žebříku vlevo dole těsně před bránou. Takže jsme se žebříku dočkali i po letech! Takhle je možné celý areál elektrárny obejít. Na konci tohoto „obchvatu“ je ještě jeden žebřík, proto pozor, tahle cesta není vhodná pro malé děti, kočárky anebo pro cyklisty, ačkoliv i s kolem se tu prý nechá při troše šikovnosti projít. Pokud bychom se zastavili před branou elektrárny, znamenalo by to nutnost návratu na žlutou a pochod přes Práčov prudce nahoru zase dolů k vodě, tedy asi hodinovou „zacházku“. My jsme touto zkratkou pomohli dvěma turistům, kteří se už u brány otáčeli a vraceli se nešťastně zpět.

IMG_20190629_130206

 

Dorazili jsme do Svídnice, okoukli jsme práčovskou přehradu, oficiálně vodní nádrž Křižanovice II, která zrovna prochází rekonstrukcí, osvěžili nohy v řece pod hrází a skrz vesnici, teď už po modré, jsme zamířili na náves, kde je otevřená hospoda U Chrbolků. Vedro vrcholilo a Svídnice je dlouhá obec, takže tak jedno chladné orosené pivo mezi místními štamgasty opravdu bodlo. Pokračovali jsme dál po modré a za mostem vlevo na Brusy a Borek. Tady to opět začíná být zajímavější a kryté stromy a lesem. Vpravo na louce se dodnes nechají s hledačkami kovů najít zbytky německé stíhačky, která se zde na konci války pokusila neúspěšně o nouzové přistání. O kousek dál přecházíme po mostku technickou památku, tzv. Lukavickou štolu. Z dolů v nedaleké Lukavici teče voda smíchaná se slabou kyselinou sírovou a vodohospodáři nechtěli v tomto místě kyselou vodu mísit s říční vodou, protože by ničila zařízení mlýna Skály o pár set metrů níže po proudu. Proto udělali jednoduchou, ale důmyslnou věc, a kyselou vodu nechali sifonem podtéct řeku a na druhé straně štola pokračuje mimo Chrudimku a vlévá se do ní až pod jezem, který napájí mlýn. Zdálo se, že sifon je teď zacpaný a voda teče normálně do řeky, ale to nám nezabránilo se o kus níže v řece vykoupat. Po ušlapaných skoro 10 km to bylo příjemné osvěžení a pro mě osobně vrchol výletu. Chataři z Borku vyhloubili před jezem v řece místo, kde se v jinak klidné a mělké řece můžete téměř celý ponořit do vody, která krásně voní a příjemně teče (a je trochu kyselá).

IMG_20190629_164214

 

Po takovém osvěžení stačilo už jen popojít pár set metrů kolem mlýnu Skály do nově otevřeného baru Kůlna. Je to úplně nová, moderní a nepřehlédnutelná stavba na vstupu do škrovádských skal. Okamžitě po otevření se z Kůlny stalo populární místo. Můžete si zde dát výborné pivo, výběrovou kávu anebo to, co je zrovna v kuchyni čerstvé. Není tu pevný jídelní lístek, ale to, co dostanete, je vždycky dost dobré. Tady už se náš výlet nachýlil do své poslední části. Vydali jsme se opět po proudu řeky, kolem slatiňanské plovárny, pod zámkem a zámeckým parkem, kolem restaurace Pod Zámkem ven z města. Zde se, u železničního přejezdu, chystal k otevření další stánek, který se jistě stane dalším oblíbeným místem pro zastavení na zmrzlinu nebo drink. Pokračovali jsme kolem Janderova, místa legendárních open air festivalů, kolem tzv. Velryby, kde je další možnost, kde zmožené tělo osvěžit a namočit ve vodě, až na výchozí místo Fit okruhu v Chrudimi, kde jsme výlet oficiálně ukončili.

Celá cesta z Nasavrk až na okraj Chrudimě byla dlouhá asi 15 km a v klidu jsme jí šli skoro celý den. Víc jak polovina trasy vede lesem a nechá se jít i za teplých dnů. Celou cestu bylo na co koukat, kde se v řece osvěžit nebo vykoupat a určitě nehrozí, že by jeden po cestě zemřel žízní nebo vyhladověním. Nasadili jsme si laťku velmi vysoko a jsem zvědavý, jestli za rok vymyslíme v okolí Chrudimě něco lepšího. Těžko.

Rybníky ve Slavické oboře

Rybníky ve Slavické oboře

Slavická obora je jedním z nevyhledávanějších míst v Železných horách. Kromě sítě cest, zříceniny hradu, kaňonu řeky Chrudimky a samozřejmě také zvěře ukrývá i 4 rybníky. A právě za nimi se dnes vypravíme.

Auto zaparkujeme nad Trpišovem, u posledního domu směrem na Šiškovice. Naproti domu je cesta ze značkou zákazu vjezdu, kde se dá pohodlně parkovat. Touto cestou vyrazíme k bráně obory, která je ofiicálně přístupná pouze v únoru, březnu, červenci a srpnu. Návštěvu si tak naplánujte na tyto měsíce.

IMG_0503

Za bránou pokračujeme po asfaltové silničce a míjíme nově vysazené kaštanovníky a duby. Mineme u cesty lesní boudu, překročíme potůček a cca po 150 metrech odbočíme vlevo lesní nezpevněnou cestou k prvnímu rybníku. Tím je Starý rybník. Pokračujeme cestou dále, za rybníkem jdeme po cestě vpravo a na rozcestí (odkud je už vidět hladina rybníka Boušovka a také naučna cedule) se držíme vlevo.

IMG_0504

Boušovka je nevelký mělký lesní rybník napájený především srážkovou vodou. Rybník byl vyhlášen chráněným území v roce 1950 na ploše 1,14 ha a důvodem byla ochrana růžové formy leknínu bílého . Ten zde byl však vysazen. Rybník byl postaven v roce 1876 knížetem Františkem Josefem Auespergem, který zde nechal lekníny vysadit pro potěšení své manželky Vilemíny. Rybník nebyl určen k chovu ryb a ani po vyvlastnění majetků Auerspergů.

IMG_0505

Lokalita je významná výskytem malakofauny. Dále zde byl zaznamenán výskyt asi 10 druhů obojživelníků a asi 10 druhů vážek, mezi kterými je nejzajímavější vážka jasnoskvrná, pro jejích ochranu je Boušovka vyhlášena evropsky významnou lokalitou.

IMG_0506

Projdeme přes hráz rybníka, za ní se dáme vpravo po lesní cestě a cca po 500 metrech odbočíme po cestě vpravo. Projdeme pod elektrickými  dráty, na afaltové silnici odbočíme opět vpravo a ocitneme se v „centrální“ části Slavické obory s širokými výhledy. Míjíme staré duby s výskytem brouka páchníka, který v těchto stromech nachází své útočiště a dojdeme až k informační tabulce, která nás upozorňuje na památný strom smrk ztepilý. Původně čtyřkmen je dnes už hodně „olámaný“ zbytek původního velikána.

IMG_0512

My se vrátíme o cca 50 metrů zpět na rozcestí a vydáme se lesní cestou vpravo. Že jdete správně poznáte podle zbytků kamenů, které cestu původně zpevňovaly. Na nově vytvořené mýtině se dáme vpravo, ostatně odtud je už vidět hladina dalšího rybníka Brožek. Všudypřítomné staré duby na hrázi ukazují, jak staré tyto rybníky jsou.

IMG_0514

 

IMG_0519

Neopouštíme naši cestu a po chvilce dojdeme k poslednímu rybníku, který se jmenuje Trpišovský nový rybník. Jdeme dál, za rybníkem se dáme vpravo a po 100 metrech se vrátíme na asfaltovou silničku, po které jsme přišli. Tou se vrátíme zpátky k bráně obory a také k východisku naší cesty.

IMG_0522

Strádovské peklo

Strádovské peklo

DSC00908

(6 km, středně náročná trasa, nevhodná pro kočárky)

Strádovské peklo je údolí ležící severně od Nasavrk ve Slavické oboře. Rezervaci tvoří kaňon řeky Chrudimky a přilehlých přítoků, charakteristický mnoha geomorfologickými útvary a zbytky přírodě blízkých lesních společenstev, na které je vázáno mnoho ohrožených druhů organismů. Území je součástí Slavické obory, která byla dříve celá oplocena a přístup do ní byl omezen na některé měsíce v roce. Část zahrnující údolí Chrudimky včetně zříceniny hradu Strádova je od 1.1.2013 volně přístupná. Oplocení kolem téhle části obory už zmizelo. Naopak větší „horní část“je stále oborou, která je otevřená jen v únoru, březnu, červenci a srpnu.

DSC00905

Dnešní výlet začneme pod hrází práčovské přehrady, kde můžeme i zaparkovat auto. Odtud se vydáme po lávce přes Chrudimku po modré značčce až na rozcestí u motorestu Skalka. Při hlavní silnici odbočíme vpravo k chatám u lesa, od kterých budeme sledovat okraj rokle nejdříve lesní pěšinou, a pak lesem samotným. Po cestě můžeme obdivovat krásné výhledy do údolí řeky Chrudimky, suťová pole, osamocené skalky i zajímavě tvarované stromy. Neobvyklý pohled poskytuje údolí na práčovskou vodárenskou věž i na kostel sv. Jakuba Většího na protějším svahu.

DSC00910

Až dojdeme k zatáčce hlavní silnice, kde les končí, odbočíme vpravo na neznačenou lesní cestu, která kopíruje Libáňský potok a na kterém jsou nově vystavěny protipovodňové zábrany. Kolem romantických skal i kolem „významného stromu“ pohodlnou cestou dorazíme do samotného údolí Chrudimky pod zříceninu hradu Strádova. Zde se můžeme rozhodnout, zda chceme pokračovat vlevo dále do obory, nebo se cestou podél toku řeky vrátit zpět pod práčovskou přehradu. Pokračujeme tedy podél Chrudimky až k mostu, kde  nám zatarasí cestu budova vodní elektrárny Práčov. Tu musíme s opatrností obejít vlevo pomocí dvou instalovaných ocelových žebříků, průchod je trochu obtížný a je třeba dbát zvýšené opatrnosti.

Za budovou už jen pohodlnou silnicí dojdeme zpátky pod přehradní hráz Práčova.

DSC00913

DSC00918

DSC00917

Slavická obora

Slavická obora
  • Trasa vede po asfaltových cestách, nerovný povrch
  • omezená doba vstupu do obory – únor, březen, červenec, srpen
  • parkování možné u hřbitova v Práčově

Slavická obora je otevřena v únoru, březnu, červenci a srpnu. Po zbytek roku je veřejnosti uzavřena, proto využijme tyto měsíce a vyražme na výlet právě tam. Slavická obora – to jsou starobylé dubové aleje, rozsáhlé louky, romantické rybníky, jelení a mufloní zvěř, ale hlavně nepřehledná síť různých lesních cest, úvozů, spojovacích cestiček a asfaltových silniček, ve kterých se bez mapy lehce ztratíte.

Slavická obora byla založena již ve 2. polovině 18. století knížetem Auerspergem na ploše 1183 a v současnosti zabírá plochu 680 ha. Kromě chovu jelení a mufloní zvěře tu najdeme i chovnou stanici kladrubského vraníka, konkétně její hříbárnu. Obora se nachází mezi obcemi Trpišov, Licibořice, Slavice a Práčov. Právě poslední jmenovaná vesnice bude východiskem naší cesty.

Auto zaparkujeme u hřbitova přímo u vjezdu do obory. Tam vede pohodlná branka, což je velká výjimka, protože většina přístupových cest do obory je řešena prostřednictvím žebříku překonávajícího plot. Vcházíme do obory a hned za bránou odpočíme vpravo po asfaltové cestě, mineme rybník a pohodlnou lesní cestou dorazíme na křižovatku cest. Zde pokračujeme rovně s výhledem na pastviny starou dubovou alejí. Při mé poslední návštěvě na jaře roku 2013 vypadaly duby už dost unaveně, snad je ještě uvidíte i vy. Cestu sledujeme až k památnému smrku, 150 let starému. Strom je 32 metrů vysoký a dosahoval obvodu 220 cm. Původně se totiž jednalo o trojkmen, ale v nedávné době bohužel o jeden svůj kmen přišel a tím pádem i o šířku obvodu. Dnes uvidíte tedy již jen dvojkmen.

Po krátkém odpočinutí se vrátíme zpět na začátek pastviny, kde odbočíme znovu po asfaltové cestě vpravo a projdeme částí pastviny. Na rozcestí se dáme levou cestou, která nás dovede na křižovatku cest, kterou jsme už jednou míjeli. Stejná cesta nás dovede zase zpět k bráně obory.

Doporučuju mít s sebou mapu KČT Želené hory, protože spleť cest a silniček je opravu nepřehledná a vzhledem k omezenému pohybu osob chybí jakákoli navigace. Odměnou je ale nádherná procházka, pozorování jelenů a muflonů a také naprostá samota – moc lidí sem totiž nezavítá.

Zřícenina Strádova je nad Peklem

Zřícenina Strádova je nad Peklem

(7 km, nenáročná trasa, možno projít i s kočárkem)

Opět se vypravíme do Slavické obory, vzhledem k tomu, že je otevřena jen 2 měsíce v létě, byla by škoda toho nevyužít. Opět bude naším výchozím místem Práčov, auto můžeme nechat u hřbitova u brány do obory. Zjistil jsem, že všechny brány nejsou zamčené, takže je stačí otevřít a pohodlně projít třeba i s kočárkem. Není tedy třeba lézt přes plot obory. Dneska máme jediný cíl – bývalý hrádek Strádov.

Protože ve Slavické oboře žádné značky nejsou, musíme si celou cestu vystačit pouze s lesními cestami a orientační schopností. Po vstupu do obory se dáme okamžitě za bránou vlevo po asflatové silničce. Tato brána odděluje jelení a mufloní zvěř od sebe. My vcházíme do té „mufloní“ části. Asfaltka nás vede do Strádovského pekla – kemplexu suťových lesů v hlubokém skalnatém údolí řeky Chrudimky.

Až dorazíme k řece, dáme se na rozcestí vlevo a jdeme podél řeky, kterou lemují skály a suťová pole. Přejdeme po mostě a po pravé ruce máme vyšlapanou pěšinu do kopce. Ta nás dovede až na zříceninu hradu Strádova, který je nad námi na skalním ostrohu.

Hrad Strádov byl založen počátkem 14. století rodem Lacemboků z Chlumu. Koncem 15. století byl pobořen a od té doby se uvádí jako pustý. Do dneška se zachovaly jen zbytky zdí, torzo věže a příkopy. Je odtud krásný výhled na Strádovské peklo.

Po návratu zpět můžeme pokračovat dále po proudu řeky až k plotu obory a následně až k přehradě v Práčově. My se ale vydáme zpátky přes most na rozcestí, kam nás dovedla asfaltová silnička, ale pokračujeme dál proti proudu řeky. Po této pohodlné cestě dojdeme asi po 2 km k plotu obory, ze které vyjdeme ven a cestou vpravo vystoupáme k jiné bráně do obory. Tou vstoupíme a cestou vpravo se vydáme zpět k autu do Práčova. Pokud budeme pořád držet směr a nikde neodbočovat, nemůžeme zabloudit.


Webkamery

Hlinsko

Kalendář akcí

  • Pát 28/9/2018: Tanec kolem baletky - co se děje v restaurátorské dílně?
  • Pát 19/4/2019: Veselý Kopec: Jsme tu pro vás
  • Stř 6/11/2019: Výstavy pod širokými schody - Jiří Sáva: výstava...
  • Čtv 14/11/2019: Rok 1989 v Chrudimi
  • Sob 16/11/2019: Chrudim v sametu
  • Čtv 21/11/2019: Já bych rád k betlému v Chrudimi
  • Pát 22/11/2019: Havaj na lehko v Chrudimi
  • Sob 23/11/2019: Vánoční prohlídky na zámku Žleby
  • Pát 29/11/2019: Mikulášsko-vánoční jarmark
  • Sob 30/11/2019: Vánoční prohlídky na zámku Žleby
  • Sob 30/11/2019: Vánoce na Veselém Kopci
  • Sob 30/11/2019: Rozsvěcení vánočního stromu v Seči

Vyhledávání

Partneři

advertisement advertisement advertisement

Přihlaste se k odběru příspěvků

E-mail:

Odebírat příspěvky
Odhlásit příspěvky