Posts Tagged With 'sec'

Seč na paddleboardu

Seč na paddleboardu

Autorem článku je Štěpán Kincl.

Už pár let za sebou jsem si v létě říkal, že bych chtěl zkusit paddleboard. Letos konečně došlo od slov k činu a jeden jsem si pořídil. Bylo to trochu s nápovědou, protože kamarád Miloš si před měsícem taky jeden koupil. Napadlo nás, že uděláme společnou jízdu po sečské přehradě – jeho třetí a moji první. Máme to z Chrudimi přímo na pláž k vodě půl hodiny autem a pro naši „pánskou výpravu“ jsme zvolili klidný pondělní večer po práci uprostřed léta.
IMG_20190729_185639

Cestou na Seč jsme řešili, odkud a kam vlastně pojedeme. Cíl byl od začátku jasný – restaurace Pod Drnem neboli „drn“ na Hoješíně. Ale začátek jsme vybírali z Čáslavské zátoky, kempu a bývalého motelu, až nakonec místo startu vyhrála bývalá loděnice mezi kempem a motelem. Nechá se tam skrz Junior centrum z kopce dolů zajet blízko k vodě a je tam improvizované parkoviště a prostor na nafouknutí paddleboardu skoro až u hladiny. To nafouknutí je docela důležitá věc, kterou je potřeba promyslet, protože pokud chcete například s přítelkyní nebo s přítelem nějakou romantiku, rozhodně si pořiďte pumpu na baterky nebo na nějaký jiný zdroj. K nafouknutí na 15 barů (nebo čeho) je potřeba opravdu dost sil a intenzivní práce. A jeden je po takovém výkonu s manuální pumpou na chvilku k nepoužití a musí se rozdýchávat.

IMG_20190729_175532

 

Ale máme hotovo a jdeme k vodě. Začínáme na pláži asi 300 metrů od kempu směrem k hrázi. Vzpomínám si, jak tady kdysi bylo zakryté a zamčené molo, které jsme používali jako skokánek, a u kterého parkoval člun hasičů a jednou přes noc mu někdo ukradl motor a byla z toho aféra… To muselo být někdy kolem roku 2000, kdy jsem na Seči trávil troje nebo čtvery středoškolské prázdniny v restauraci na brigádě jako pomocný kuchař a vždy po práci jsme se sem chodili s partičkou místních koupat. Teď tu ale už nic není, jen pár rybářů a kamenitý břeh. Nastupujeme na naše „pedly“, Miloš mi ujíždí a já se snažím nějak okoukat, jak se to dělá, balancovat a postupně se mi daří jet aspoň trochu rovně a nevypadat u toho toporně a trapně. Sraz máme v kempu u mola. Dojíždím tam asi pět minut po Milošovi a dáváme si první občerstvení na trase. Už ani nebudíme pozornost, protože na podobných prknech se v okolí prohání víc lidí. V kempu u vody je docela živo a stanů je nahoře na kopci na konci července docela dost.

IMG_20190729_192542

Posilněni a odhodláni se vydáváme směrem na Hoješín za naším cílem. Padá rozhodnutí, že se minimálně cestou tam vyhneme ostrůvku, hlavně kvůli tomu, abychom se (kvůli mně) zbytečně nezdržovali. Vody je i při suchém létu dost, a tak se nemusíme bát mělčiny mezi ostrůvkem pod Ohebem a ostrohem pod vrchem Bučina, kam se v suchých letech, kdy je v přehradě málo vody, téměř nechá dojít suchou nohou. Docela to jde, míjíme lodičkáře, šlapadláře i samostatné plavce, ale jakmile proplujeme nejužším místem jezera, začíná docela dost foukat ze strany od Hoješína. Je mi jasné, že právě kvůli takovému větru, který nabere sílu dole pod kopcem u Běstviny, je Seč vyhlášená mezi surfaři a plachtaři, ale nám se to teď moc nehodí. Začíná to být trochu dřina, ale postupně se, kolem půjčovny labutí na ústupské straně, blížíme na konec první poloviny cesty. Podle mapy to je sem z kempu po vodě asi 3 km a my to ujeli za 45 minut. Jako nováček jsem s tím docela spokojený a ke konci už jsem si to i užíval.

IMG_20190729_192526

Jsme Pod Drnem. A zase se mi vybavují vzpomínky na střední školu – právě sem jsme z chaty na Ústupkách, kde jsme se spolužáky trávili týden rozjímáním nad budoucností a nicneděláním, plavali s kovovou dvacetikorunou za plavkami, abychom si dali dva točené Primusy á deset Kč. Tou dobou drn začínal. Byl to jen malý sklípek a pár laviček venku. Trávili jsme tady dost času, a to i později, po šichtách na brigádách na Seči a ještě později, když jsem sem bral zahraniční studenty z univerzity, kteří chtěli vidět přírodu a něco echt českého. Tady většina „mých“ studentů poprvé v životě ochutnala utopence nebo nakládaný hermelín a výborné pivo za jedno Euro. To ale bylo někdy před patnácti lety. Od té doby se mnohé změnilo – dnes to je velká restaurace s krásným sezením, dětskou prolézačkou a obsluhou s digitálním terminálem. Ale obsluha, utopenec i pivo jsou tady stále v pořádku.

IMG_20190729_193504

Míříme zpátky. Je po sedmé hodině, slunce začíná zapadat za Čáslavskou zátokou a zvedá se o dost větší vítr než cestou k drnu, a tentokrát skoro přímo proti nám. Teď už to je opravdová dřina. Technika se sice zlepšila, ale stále to není ono. I když to na vodě úplně nejde, nezabrání to člověku vnímat užívat si ten klid a mír, který hladina poskytuje. Loděk i plavců ubylo, za to u břehů na obou stranách výrazně přibylo rybářů. Snažíme se jen tak, abychom jim nepocuchali vlasce, ale zároveň co nejblíž pravého břehu, kde by mělo foukat méně. Teď už nezjistím, jestli tam opravdu foukalo míň, ale konečně jsme za zatáčkou kolem vrchu Olšina a vidíme před sebou ostrůvek a masiv Ohebu. Nahoře někdo je a mává na nás. A důležité je, že tady přestalo foukat, takže zbyly síly i na ten ostrůvek. Pak už jen kolem skály po Ohebem a v dálce vidíme místo našeho startu. Nefouká, a tak to jede, jak má. Zpátky jsme sice jeli kvůli větru pomaleji, ale člověk aspoň získal jistotu a zlepšil techniku.

IMG_20190729_185643

Na konci výletu, už u břehu, jsem se konečně vykoupal. Uprostřed jezera jsem si netroufnul, protože nevím, jestli bych se dostal zpátky na prkno. Měl jsem si to zkusit dřív, jako úplně první věc, na mělčině… Voda je teplá, ale začíná už trochu kvést, a to je teprve konec července. Ale pamatuju i roky, kdy voda byla zelená už na konci června. Sfoukáváme paddleboardy, balíme je do tašek a s Milošem se shodujeme se, že to určitě nebylo naposledy. Hlavně ta cesta zpátky, kdy kolem skoro nikdo nebyl a zapadalo slunce a byl úplný klid, i přes ten protivítr, za to stála. Příště to nejspíš zkusíme až k přítoku.

Okolo přehrady Seč

Okolo přehrady Seč

20 km (středně obtížná trasa)
Přehrada Seč je jedním z nejhezčích a také nejnavštěvovanějších míst v Železných horách. Jejím účelem je především zadržení vody v nádrži pro zlepšování průtoku v níže ležícím úseku řeky Chrudimky, ale má i funkci rekreační a vodohospodárnou.  My obejdeme celou přehradu a navštívíme nejhezčí místa, která okolí přehrady nabízí.

DSC01453

Vystavěním přehradní hráze mezi skalnatými vrchy se zříceninami hradů Oheb a Vildštejn v letech 1924 – 1935 vzniklo jezero dlouhé 6,5 km a hluboké místy 30 m. Při stavbě hráze bylo použito 75 000 m3 kamene, převážně žulových kvádrů, jež sem byly dopravovány 10 km dlouhou lanovou drahou z lomů v Libkově u Nasavrk. Dále bylo spotřebováno 1450 vagónů cementu a 3000 vagónů písku. Zděná hráz je gravitační oblouková, 42 metrů vysoká a 165 metrů dlouhá. Nádrž pojme 22 milionu m3. Elektrárna je umístěna pod vyrovnávací komorou, asi 1,2 km pod přehradou na levém břehu řeky Chrudimky. Je vybavena Francisovou turbinou.

DSC01424

 

Protože náš výlet vede okolo celé přehrady, míst, kde začít, je více. My jsme auto zaparkovali v Klokočově poblíž ústí řeky Chrudimky do přehrady. Výchozím místem ale může být i Seč, Horní Ves, nebo Ústupky. Z Klokočova vyrážíme po červené značce směrem na Čáslavské chaty a ještě v Klokočově míjíme krásný barokní lovecký zámeček. Ten vystavěl kolem roku 1789 Jan Karel Schönowetz z Ungarswertu. Jedná se o jednoduchou patrovou budovu s mansardovou střechou a s přilehlým anglickým parkem. Zámeček je v současné době nepřístupný a slouží pouze pro pořádání svateb a společenských akcí.

klokocov

Dále sledujeme červenou turistickou značku, scházíme k přehradě a po jejím břehu procházíme lesem i chatovými osadami, kterých je tu spousta. Na červené značce stojí za zastavení 2 zajímavosti: legendární trampská hospůdka „Pod drnem“ v Hoješíně a také malý židovský hřbitov poblíž.

DSC01427

Ten byl založen v polovině 18.století, nejstarší náhrobek pochází z roku 1814. Poslední uložení se uskutečnilo v roce 1919, poslední židovská rodina žila v Hoješíně do roku 1940. V roce 1932, při stavbě sečské přehrady byla polovina plochy hřbitova vyvýšena a vybudována ochranná betonová zeď.K devastaci hřbitova došlo ve dvou etapách. V roce 1962 byla zbourána hřbitovní zeď,márnice a byly odstraněny některé pomníky – tato devastace byla zastavena na popud památkových orgánů, ale v červnu 1980 byla opět zahájena.Náhrobky byly odstraněny a uloženy do jámy v blízkosti hřbitova. V září téhož roku byly likvidační práce opět zastaveny a MNV v Seči proved úpravu hřbitova osazením 7 zbývajících pomníků do parkové úpravy a zhotovil pamětní desku s textem o založení a existenci hřbitova.

DSC01436

Na rozcestí „Čáslavské chaty“ přestoupíme na žlutou turistickou značku a procházíme chatovými osadami, kolem autokempu až k městečku Seč. Zde se můžeme občerstvit, anebo pokračovat dále po žluté značce až na rozcestí u přehradní hráze. Za povsimnutí stojí budova u rozcestí, která sloužila stavebním dělníkům při budování hráze jako kantýna. Zelená značka nás odtud vede tunelem pod zříceninou hrádku Vildštejn, přes těleso přehradní hráze, až na rozcestí pod zříceninou hradu Oheb, který také navštívíme.

DSC01450

Hrad Vildštejn ve spodní části neměl okna ani dveře. Vcházelo se do něj po žebřících nebo po dřevěných schodech, které se v případě napadení snadno odstranily a zamezily nepříteli vniknout do hradu. Dochované zbytky věže byly ve 40. letech 19. století strženy. Dnes zde najdete jen zbytky bašty a několik dalších pozůstatků zdí hradního paláce.Vzhledem k poloze není zřícenina Vildštejnu oficiálně přístupná.

DSC01454

První zmínka o hradu Oheb je z roku 1405 a vznikl patrně na ochranu území patřícího vilémovskému klášteru. Jméno Oheb dostal podle řeky ohebky(dnes Chrudimky), která pod hradem před stavbou sečské nádrže protékala. Slovo „oheb“ dříve vyjadřovalo ostrou zatáčku nebo otočení se. V následujících letech byl hrad upravován a opevňován, již ale v roce 1490 byl hrad opuštěn. Dodnes se z něj zachovalo torzo vstupní brány, sklepů, věže a hradního paláce. Zřícenina je celkem rozlehlá a její prohlídka není nijak omezena. Je odtud nádherný výhled na sečskou přehradu a ostrov.

DSC01473

DSC01464

DSC01463

Po prohlídce hradu zůstaneme na modré značce a lesní cestou dojdeme do chatové a rekreační oblasti Ústupky, kde se můžeme občerstvit třeba v hotelu Jezerka. Modrá značka pak pokračuje podél přehrady kolem skal až na rozcestí Mladiny. Najdeme žlutou značku, společně s ní překonáme dřevěnou lávku přes Chrudimu, a kolem rekreačního areálu „Na Pilce“ dojdeme zpět do Klokočova, odkud jsme výlet začali. Za zmínku stojí ještě 1000 let stará Klokočovská lípa, ale o té pojednává samostatný článek.

DSC01490

 

 

 

 

DSC01441

Sečská přehrada u ústí

Sečská přehrada u ústí

(5 km, nenáročná trasa, nevhodná pro kočárky)

Pokud jste se rozhodli trávit dovolenou u přehrady Seč na Ústupkách, máme pro vás tip na krátký výlet. A pokud vám to ještě nebude stačit, můžete pak vyrazit na druhou stranu na Oheb. Ale to až příště.

DSC_0050

Výlet začneme na Ústupkách na břehu sečské přehrady a vyrazíme po modré značce směrem na Mladiny. Značka nás vede po břehu přehrady úzkou pěšinou až k ústí řeky Chrudimky. Míjíme mola s loďkami, rybáře, udržované chaty i studánku. Pěšina jde smrkovým lesem a lze z ní spatřit i zajímavé skalní útvary.

DSC_0035

Asi po 2,5 km modrá značka přichází na lesní cestu, my však po ní nebudeme dál pokračovat a vydáme se na opačnou stranu. Cesta nás pohodlně dovede zpátky na Ústupky, po cestě můžeme ještě navštívit zajímavou skálu. Najdeme ji na pravé straně cesty a je z ní přímo viditelná – stojí u ní chata a ohniště s totemem. Na skálu je možné s opatrností vylézt, ale žádný výhled díky vzrostlým stromům nenabízí.

DSC_0062

Výlet můžeme zakončit v hotelu Jezerka a doplnit zde tekutiny, nebo si dát něco dobrého.

DSC_0044

Zřícenina hradu Oheb

Zřícenina hradu Oheb

Pokud byste chtěli vybrat 3 nejhezčí místa v Železných horách, hrad Oheb by jistě mezi ně patřil. Nejen že se jedná o nádhernou a zříceninu středověkého hradu, ale jeho umístění snad nemůže být lepší. Hrad se vypíná nad kolmou stěnou sečské nádrže a poskytuje návštěvníkům nádherný výhled na ostrov v sečské nádrži i na jižní část Železných hor.

Opět nacháme auto na parkovišti u hráze sečské přehrady a vyrazíme přes hráz po modré značce až na rozcestí pod Ohebem. odtud pokračujeme dále po modré do kopce a po 300 metrech dojdeme na okraj ke zřícenině Ohebu.

První zmínka o hradu Oheb je z roku 1405 a vznikl patrně na ochranu území patřícího vilémovskému klášteru. Jméno Oheb dostal podle řeky ohebky(dnes Chrudimky), která pod hradem před stavbou sečské nádrže protékala. Slovo „oheb“ dříve vyjadřovalo ostrou zatáčku nebo otočení se. V následujících letech byl hrad upravován a opevňován, již ale v roce 1490 byl hrad opuštěn. Dodnes se z něj zachovalo torzo vstupní brány, sklepů, věže a hradního paláce. Zřícenina je celkem rozlehlá a její prohlídka není nijak omezena. Ohebská skála včetně vrcholové partie je významnou lokalitou výskytu skořepinatých plžů a je chráněna jako přírodní rezervace.

Výlet si můžeme ještě prodloužit procházkou po modré značce na Ústupky a projít se k hladině sečské nádrže. Stejná cesta nás dovede zpět. Doporučuju zejména na podzim, kdy jsou stromy zbarvené.


Webkamery

Hlinsko

Kalendář akcí

  • Čtv 30/1/2020: Ultrafialové retro

Vyhledávání

Partneři

advertisement advertisement advertisement

Přihlaste se k odběru příspěvků

E-mail:

Odebírat příspěvky
Odhlásit příspěvky