Slavická obora – bez mapy ani ránu

(7 km, nenáročná trasa, možné projít i s kočárkem)

Slavická obora je otevřena v únoru, březnu, červenci a srpnu. Po zbytek roku je veřejnosti uzavřena, proto využijme letní měsíce a vyražme na výlet právě tam. Slavická obora – to jsou starobylé dubové aleje, rozsáhlé louky, romantické rybníky, jelení a mufloní zvěř, ale hlavně nepřehledná síť různých lesních cest, úvozů, spojovacích cestiček a asfaltových silniček, ve kterých se bez mapy lehce ztratíte.

Slavická obora byla založena již ve 2. polovině 18. století knížetem Auerspergem na ploše 1183, v současnosti zabírá plochu 680 ha. Kromě chovu jelení a mufloní zvěře tu najdeme i chovnou stanici kladrubského vraníka. Obora se nachází mezi obcemi Trpišov, Licibořice, Slavice a Práčov. Právě Práčov bude východiskem naší cesty.

Auto zaparkujeme u hřbitova přímo u vjezdu do obory. Tam vede pohodlná branka, což je velká výjimka, protože většina přístupových cest do obory je řešena prostřednictvím žebříku překonávajícího plot. Vzhledem k tomu, že jsme celou trasu abolvovali s kočárkem, celkem tato informace potěšila. Vcházíme do obory a dáme se přímo rovně po lesní cestě. Na další křižovatce do tvaru „V“ se dáme levou cestou a pohodlně projdeme celou oborou až na její druhý konec, který ústí do Strádovského pekla. Pohyb po oboře je pochopitelně omezený jen na lesní cesty. Brány si nebudeme všímat, zůstaneme v oboře a pokračujeme dále po lesní cestě a klidně míjíme všechny odbočky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Až budeme mít po pravé ruce velkou louku, odbočíme poděl plotu (po levé ruce) vpravo a míjíme krmelec po pravici. Stále se držíme „hlavní“ lesní cesty a dorazíme až k chráněnému dubu, stojícímu pře hospodářskou budovou lesníků.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Odtud už je to jen kousek na asfaltku, kde se dáme vpravo a podél pastviny dojdeme na další křižovatku. Zde odbočíme vlevo a budeme se stále držet asfaltky. Po cestě se ještě zastavíme u památného smrku 150 let starého.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Až mineme jakousi provozní boudičku po pravé straně, dojdeme na paseku, kde asfaltku křižují 2 lesní cesty. Vydáme se doleva a kolem 2 rybníků (kde údajně žijí i ondatry) narazíme zpátky na naši asflatovou silničku. Po té se vydáme vlevo(míjejíc vstup do vodovodní štoly) a dojdeme až na start naší cesty. Doporučuju mít s sebou mapu KČT Želené hory, protože spleť cest a silniček je opravu nepřehledná a vzhledem k omezenému pohybu osob chybí jakákoli navigace. Odměnou je ale nádherná procházka, pozorování jelenů a muflonů a také naprostá samota – moc lidí sem totiž nezavítá.


Komentáře nejsou povoleny.

Webkamery

Hlinsko

Kalendář akcí

  • Pát 28/9/2018: Tanec kolem baletky - co se děje v restaurátorské dílně?
  • Čtv 1/11/2018: Mozaika tradic pardubického kraje
  • Pát 2/11/2018: Loutky na frontě v Chrudimi
  • Pát 16/11/2018: Krása vánočních ozdob v Chrudimi
  • Sob 17/11/2018: 50. výročí okupace československa vojsky Varšavské smlouvy
  • Stř 2/1/2019: Život a význam čmeláků v Chrudimi
  • Pát 18/1/2019: Z Petrohradu přes Karélii až na Solovecké ostrovy
  • Sob 19/1/2019: Železný Kelt/ka 2019
  • Pát 1/2/2019: V pololetí koně letí do Slatiňan
  • Pát 1/2/2019: 46. ročník Zimního táboření na hradě Lichnici
  • Sob 2/2/2019: Masopust na Veselém Kopci
  • Sob 2/2/2019: Otužilecké koupání v Sečské přehradě
  • Pon 4/2/2019: Jarní prázdniny v hřebčíně ve Slatiňanech
  • Sob 16/2/2019: Z Petrohradu přes Karélii až na Solovecké ostrovy

Vyhledávání

Partneři

advertisement advertisement advertisement

Přihlaste se k odběru příspěvků

E-mail:

Odebírat příspěvky
Odhlásit příspěvky